Červenec 2010
V první prázdninové fotokronice se objeví fotky jak z běžného provozu muzea, tak i oblíbený pohled do zákulisí.
Na přejezdu u babické střelnice.
Letos se pro zpestření návštěvníkům, zejména těm dětským, začaly objevovat ve Zbýšově i vláčky velikostí velmi malých.
I přes velkou improvizaci jsou kolejiště velmi rozsáhlá. Vlaky jezdí přesně podle stanoveného scénáře, či odborně řečeno "grafikonu". Odbočné tratě s nákladišti a reálnou nakládkou, či vykládkou, nevyjímaje.
O poznání větší modely bývá občas vidět venku.
Modely jsou to stylové ne náhodně.
Svým pojetím jde o funkční ukázku využití polních drážek, které se v drtivé většině používaly k přepravě sypkých materíálů.
Nejen malí návštěvníci vidí v reálu, k čemu výklopné vozíky - kiplóry sloužily.
Ranní fotkou na které se připravuje souprava osobního vlaku uvedeme snímky zaměřené na běžný provoz muzea.
A už zpátky do reality. Poslední opravená BN30 je zachycena při zkušební jízdě.
Opravdu velký a poměrně nečekaný dárek pro jedinou dochovanou lokomotivu BN60. Její kompletně opravená převodovka! Oprava se s přestávkami vlekla celých 13 let a za tu dobu už se převodovka podívala i do velkých železničních dílen, odkud ovšem s nepořízenou po kouskách putovala dál..., až se jí ujala malá dílna s šikovnýma rukama nedaleko Brna. Nápravy vpravo jsou z lokomotivy
Někteří návštěvníci mi dokonce nechtěli věřit, že se tato převodovka do této lokomotivy může jednou vůbec vejít.
Aby se některá z lokomotiv deponovaných v zadní části haly mohla podívat ven, musí tomu předcházet rozsáhlý, ale velmi zajímavý posun.
Setkání velkých železárenských lokomotiv BS80 a BN60. Vyrobeny byly v letech 1951 a 1952.
Do Horních Louček jsme vyrazili pro další exponát v podobě nýtované kiplóří korby. Ta pochází pravděpodbně z nějaké stavební drážky v okolí, kde se to obřími stavbami ve 40. a 50. letech jen hemžilo. Jedna z těchto staveb vykukuje nad korbou mezi křovím.
Známý železniční viadukt nad Dolními Loučkami na dráze Brno-Havlíčkův Brod. Na obrázku vlevo trať přechází do tunelu, kde měla v době války sídlo podzemní továrna Diana. Vznikaly zde německé stíhačky Bf109. Továrnu zásobovala úzkokolejka vedoucí překrásným údolím říčky Loučky z nádraží v Tišnově, protože normálně rozchodná trať, ani mosty ještě nebyly dokončeny. Zajímavostí také je, že na stavbě havlíčkobrodské dráhy, byť v jiném úseku, sloužila krátkou dobu po válce i lokomotiva BNE25 z naší sbírky.
Na korbě jsou patrné závěsy pro stavební jeřáb. Korbu muzeu nabídli a darovali dosavadní majitelé z vlastní vůle.
Když už jsme v cestování, podíváme se jedním snímkem na dávno snesený úsek zbýšovské dráhy. Jak je ze snímku patrné, dráha velkým obloukem pokračovala od zbýšovského dolu Simson zpět na okraj Zbýšova, kde končila u dolu Anna. Provoz tady ustával už počátkem minulého století, přičemž v roce 1913 byl zmíněný úsek dráhy snesen a dodnes ho připomíná tento násep.
Vystavené mašinky se občas předvedly na první koleji, kde k nim mají návštěvníci lepší přístup. Obvykle na tuto kolej přijíždí osobní vlaky.
Za náspem se v údolí ukrývá i starodávná zbýšovská cihelnička, jíž se nedávno ujala skupina místních zájemců o historii.
Několika snímky se podíváme na opravy vozidel. V červenci byly dokončeny přerozchodované nápravy pro druhý dochovaný vozík bývalé zlivské úzkokolejky.
Kiplóra poprvé na rozchodu 600 mm.
Výrobní štítek prozrazuje nejen výrobce, ale i původní rozchod 700 mm, povolenou rychlost 20km/h, či rok výroby 1989.
Oba již přerozchodované vozíky pochází z poslední dodávky pro zlivskou úzkokolejku a jako záložní do provozu nakonec nikdy nezasáhly. Dochovaly se tak v nepoškozeném původním stavu, jen černý nátěr v průběhu let nahradila rez. Na obnovu nátěru vozík zatím čeká.
Minulou fotokroniku zůstaly s otevřeným koncem pokusy o oživení lokomotivy BNE50, k čemuž nepomohl ani nově dosazený spalovací motor. Z projevů byla zřejmá závada vstřikovacího čerpadla. Čerpadlo se podařilo ve velmi krátké době nechat opravit, šeřídit a dosadit zpět.
Dlouho netrvalo a jak je z fotky patrné motor nastartoval.V elektrické části trakční výzbroje stačilo i po desítkách let odstavení dosadit pojistky a lokomotiva se bez problémů rozjela vlastní silou!
Následovaly zkušební jízdy, kdy byla prověřována funkčnost jednotlivých prvků hnacího soustrojí lokomotivy. Byť členové muzea mají s tímto typem lokomotivy bohaté zkušenosti z jiných muzejních drah, je nutné podotknout, že s takto seřízenou a živou lokomotivu se nikdo zatím nesetkal. Těžko říct, zda je to umem borovanské údržby, nebo náhoda.
S osobním vozem před Babicemi.
Nejoblíbenější mašinka dětí i fotografů, tedy nepočítáme-li, tu velkou zelenou kouřící.
Jelikož se lokomotivu podařilo, dá se říct zázrakem, bez velkých investic zprovoznit, pokračovala dál její oprava. Kvůli vnitřní konzervaci byly otevřeny boční podélné vany kapotáže v nichž bylo umístěno přídavné závaží tvořené kovovým odpadem převážně už z výroby. Jistě po zásluze vyznamenaný zlepšovací návrh v budovatelské poválečné době. Později byly vany v provozu ještě doplněny nějakým štěrkopískem a jílem.
Závaží tvořily i odlitky kol vozíků, či kola pásových vozidel ať bagrů nebo tanků. Vše, co se ve fabrice v Radotíně po válce našlo.
Bohužel někde odpad tvořily i kovové piliny a špóny, které následně za provozu v kombimaci s vlhkem, dusajícími otřesy, hliněným prachem a štěrkopískem vytvořili konzistenci pobobnou železobetonu. Odstranění závaží bez poškození kapotáže bylo velmi fyzicky náročnou archeologickou činností.
Zdá se, že pořekadlo "domeček plný koleček" neplatí jen pro hodiny.
Tady už mašinka vypadá mnohem líp.
Původní dohledaný hnědozelený "vojenský" nátěr jsme přizpůsobili kvůli vzhledu více do zelena.
Největší odměnou za těžkou práci je projížďka s opravenou lokomotivou.
Nátěrem rámu do původní černé mašina opět prokoukla.
MPŽ na výletě - by se dal nazvat tento obrázek, který vzniknul navečer po jednom z otvíracích dnů.
Tak na zdraví! Tímto spokojeným snímkem červencové ohlédnutí končí. Fotokroniku připravil Robert Dujka © MPŽ 08/2010.
Nějmenší návštěvníci neskrývají nadšení.
Béeska se vrací z nejvyšího bodu tratě v zářezu v Babickém lese, kde si od ní vagóny převzala mašina motorová, aby je svezla zpět na Důl Jindřich.
Snad už příští rok vznikne v Babicích výhybna, aby se parní mašina mohla se soupravou vracet zpět v čele vlaku.
Pohled na další vystavená vozidla. Zde na člověka dýchnou doby opravdu dávno minulé. Vždyť hned dvěma vozidlům na obrázku je už více jak sto let!
První opravevená mašinka muzea je vůbec nejspolehlivějším, nejoblíbenějším a nejvyužívanějším strojem. Od opravy v roce 1992 jezdí v mnohdy náročném provozu bez větších závad a oprav. Vyrobena byla jako typ BN30R v ČKD v roce 1961.
49 files on 1 page(s)