Poličák

 

Historie tzv. Poličských plošiňáků se začala psát počátkem 50.let minulého století, kdy Škoda Plzeň získala zakázku na výrobu úzkorozchodných vozů do Egypta. Jednalo se celokovové plošinové vozy s odpruženými podvozky systému Diamond a odpruženými centrálními spřáhly. Boční podélníky ložné plochy byly opatřeny úchyty pro zaklesnutí klanic. Část vozů byla opatřena ruční vřetenovou brzdou působící na kola jednoho podvozku.

  Zakázka však byla z politických příčin odřeknuta a více jak padesátka již vyrobených vozů zůstala v továrně. Shodou okolností probíhala v poličské muniční továrně přestavba a rozšíření tamního rozsáhlého systému polní dráhy. Síť úzkokolejek vedoucí překrásnou přírodou Českomoravské vrchoviny a spojující jednotlivé muniční sklady i výrobní objekty na rozsáhlém prostoru, byla přestavěna na rozchod 600mm. Technické provedení trasovaní tratí s velkými poloměry, štíhlé výhybky, pravidelné oblouky mohly závidět i leckteré veřejné úzkokolejky. Ministerstvo národní obrany vyřešilo problém se zajištěním vhodného vozového parku pro svou továrnu, nákupem všech vyrobených a stornovaných vozů pro Egypt, doplněných novými dieselelektrickými lokomotivami BNE50 z Radotína. Vozy zde sloužily, pečlivě skryté zraku veřejnosti, k převozu materiálu a munice až do počátku devadesátých let, kdy politické změny výrazně utlumily zbrojní výrobu u nás. Úzkokolejka přestala být postupně používána a koleje i zbývající vozový park prodán, či zlikvidován. Historie se uzavřela v roce 2006, kdy továrnu opustily poslední kolejová vozidla. Mezi nimi byl i náš „poličák“, tehdy stojící zapomenutý v křoví na holé zemi, neboť kolejový systém již byl zlikvidován. Ač byl vůz získán mezi posledními, je jeho stav velmi dobrý. Příležitostně bude jen vyměněna plechová ložná plocha, vůz odrezen a opatřen původním šedočerným nátěrem. Pro svou masivní konstrukci a oblibu bude pak vůz i nadále sloužit v pracovních vlacích. Nutno dodat, že tento vůz byl jako vůbec první vozidlo o rozchodu 600mm v novém areálu MPŽ Důl Jindřich ve Zbýšově. Radost z jeho získání dokládá společná fotografie členů a přátel muzea z léta 2006.