Říjen 2014
Beze sporu nejvýznamnější říjnovou událostí se stalo předání do užívání vysněné výtopny. Již tradičně jsme se také rozloučili s letošní párou. Na fotografii je zachycena vstupní část areálu, která v posledních letech prošla zásadními úpravami a změnami. Ač se to nezdá, připomeneme si příští rok již desáté výročí MPŽ ve Zbýšově.
I na trati je rušno. Naše omladina vyrazila pořídit fotky mašinky BN30R po opravě.
Po nutném seřízení kontroléru vyrazila na trať se zájemci i více než stoletá símenska.
Na přejezdu pod Babicemi.
Na rychlo byla zachycena i cestou zpět do Zbýšova.
Poměrně nečakaně musela být vyřešena i filmová sebevražda.
Pánové si hrají a dámy se tím dobře baví.
Rozloučení s párou už k říjnu neodmyslitelně patří a vnímáme ho jako soukromé posezení a pobavení spřáteli po uplynulé sezóně.
Tak a zase do práce. Pohled na dokončenou budovu výtopny.
Uvnitř už je hotova i podlaha. Vpravo je vodovodní šachta s přípojkou pro budoucí zbrojení lokomotiv.
Ještě tentýž den, po předání stavby, už zde nocovala první mašinka. A pohled to není vůbec špatný.
Před výtopnou nakonec začala ke spokojenosti sloužit k "házení veksle" brněnská šalinářská "vekslbalda".
Zejména kvůli příjezdu aut k dílně byly koleje opatřeny štěrkovým zásypem.
Po delší době byla, v souvislosti s plánovaným větším posunem před zimou, oživena lokomotiva DH120. Svým jednoduchým a citlivým ovládáním, ale i silou, je k tomuto účelu ideální stroj.
Každoročně je podzimním mottem - dostat toho pod střechu co nejvíc.
Naložením důlních osobních vozů na plošinové toho dostaneme pod střechu opravdu hodně. Výhodou důlních vozidel je jejich skladnost daná účelně kompaktními rozměry.
Jako ochranný vůz je mezi přečnívající důlní vozy vřazena ještě cenná ústecká cisterna, kryté stání rovněž vyžadující.
Zkouška průjezdu velkými vozidly do nové výtopny.
Vůni uhlí a páry v tento den doplňuje také vůně pro mnohé výrazně přitažlivější.
Atmosféru budovy dokreslují pečlivě renovovaná svítidla z 50. let.
Pěkně nám to svítí... Vpravo vedle výtopny je patrná kolej tratě do Babic a Zastávky.
Pro empéžeťáky nastal velký den. Parní lokomotivy se stěhují do svého domečku.
Slušivý pohled.
I na známou mladějovskou trojku z roku 1919 v majetku Národního technického muzea došlo. Cenný vojenský stroj řady RIIIc z blanenské továrny Breitfeld a Daněk dostal v pravdě důstojné zázemí.
Také naše lokomotiva Henschel Fabia z roku 1913 se stěhuje do sucha zděné budovy.
A máme to doma.
Tato náhodná fotka vzdáleně připomíná záběry z Kladenských železáren, kdy silné dieselhydraulické DH120 nahrazovaly letité lokomotivy parní různých typů.
Tak jsme se dočkali a nastává hon za líbivými záběry.
Kdo může, dorazí také stylovým gumokolem.
Pózy fotografů jsou mnohdy roztodivné.
Ale stojí za to.
Za povšimnutí stojí, že celková výška lokomotiv nad komínem je, ač se to nezdá, velmi podobná. I polní dráhy měly totiž stanoven předpisy průjezdný průřez, kterému musely vozidla odpovídat.
Jedna romantická...
A ještě několik záběrů pro potěchu oka.
Pohádky o mašinkách naživo. Aneb pro každého jedna princezna.
Letos se nás sešlo opravdu hodně a na trať vyrazila pára se čtyřvozovou soupravou.
Mašinky jsou pod střechou a naše říjnové ohlédnutí rovněž končí. Fotokroniku připravil Robert Dujka © MPŽ 01/2015.
Jelikož během roku není na hraní moc času, mnoho strojů čeká na provětrání až do října. Zde se chystají na předvedení obě renovované elektrické lokomotivy.
Elektrické mašinky v akci. Generátorový vůz je řazen uprostřed, aby na elektřinu dosáhly střídavě obě lokomotivy.
V důlní lokomotivě TLD3,5 není pro obluhu příliš místa, takže nasednutí do stroje vyžaduje určitou porci umu a obratnosti.
Počet souborů: 50 na 1 stránce(kách)