Březnové počasí přineslo předlouho očekáváné teploty výše nad bodem mrazu a tak se naplno rozběhly práce na strážním domku, jeho okolí, ale i na trati.
Naši nejmladší se zodpovědně pustili do odstraňování starých nátěrů.
Řemeslně zdatnější se věnovali omítkám.
Velké okno je pryč a otvor bude zmenšen na původní velikost.
Dokonáno jest.
Staronovými okeními otvory k přejezdu se otevřel nečekaně pěkný výhled.
Nově osazená okna vzhledově připomínají ta původní.
Pohled zvenčí.
Pohádková okýnka večer.
Zajímavou akcí byla večerní napěťová výluka, kdy byly z interiéru domku ven přesunuty silové rozvody elektřiny. K napájení nářadí, později i osvětlení, posloužila po letech elektrocentrála nyní mobilně umístěná ve voze. V počátcích muzea ve Zbýšově nám toto soustrojí zajišťovalo jediný zdroj eletkřiny, za nedlouho by mělo především pohánět elektrické lokomotivy.
Touto fotkou lze navázat na minulou fotokroniku, kde byly k vidění snímky ukazující výrazně pozměněnou vstupní tvář muzea.
Nouzové osvětlení pracoviště.
Takto vypadá večerní pohled na domek nyní. Ve štítech jsou osazena nová stylová svítidla.
Souběžně s opravou domku se věnujeme štěrkování a podbíjení trati. Na snímku je v pracovním vlaku řazena elektrocentrála pro pohon ručních podbíječek.
Jeden z vlaků vyjíždí s porcí čerstvého štěrku na pracoviště.
Dosypávání štěrku.
Opět ručně zarovnat...
Zasloužená polední pauza.
Idyla při chvíli klidu.
Dominantou celého prostoru muzea se oprávněně stal stopadesátiletý strážní domek č.101 zbýšovské dráhy. Vlevo nad domkem je vidět neméně stará správní budova dolu Jindřich. Objekty nad domkem vpravo jsou o sto let mladší a patří dolu Jindřich II.
I na přípravě prodloužení, či prozatímního zakončení tratě se pracovalo.
Příprava pláně pro babickou výhybnu spočívala v likvidaci náletových dřevin.
Další místo postupně zcela mění tvář.
Nasazení a úsilí je velké.
Budoucí výhybna s budovami bývalého dolu Ferdinand v pozadí.
Pláň je připravena.
Z půdního okénka se otevírá pěkný výhled k přejezdu.
Scéna při údržbě vozíku jako vystřižená z dob dávno minulých.
Do Zbýšova dorazila další várka vozidel MPŽ soustředěná z dočasných depozitů.
Mezi jinými dorazil i nenápadný "osobní" vůz. Takto byl ke konci pravidelného nákladního provozu rychle vyřešen problém absence osobních vozů mladějovské úzkokolejky, zejména pro potřeby zahraničních turistů. Sezení s nohama na šikmých stěnách nijak pohodlné ani dvakrát bezpečné, ale dychtiví zájemci tehdy ještě lecos zkousli. Výhodou krom výrobní jednoduchosti, byla i naprostá věrohodnost focené soupravy.
Krátká odbočka od kolejí nás přivedla k budovám dolu Julius v Zastávce.
Bohužel i tento průmyslový skvost naprosto unikl jakémukoli zájmu o hornickou minulost regionu. Mizí tak jedna z posledních skutečných a hmatatelných památek slavné historie.
Honosná budova strojovny se pyšnila i uměleckou výzdobou.
Elegance staré architektury.
Raději zpátky k vlakům. Jarní pohled na most zbýšovské dráhy nedaleko zastávecké stanice.
Úklid prostranství.
Poslední část fotek je věnována zejména vláčkomilům. Lokomotiva BN30R s pracovními vlaky v Babicích.
Náladovky s gébuskou BNE50 u zářezu v Babickém lese.
Na konci v Babicích.
A tatáž lokomotiva s nákladními vozy.
Posun s kiplórami všech velikostí, ale stejného rozchodu.
65 files on 2 page(s)
12
Next