Září bylo jedním z nejintenzivnějších pracovních měsíců ve zbýšovské historii MPŽ vůbec. Důvodem byly rozsáhlé přípravy i průběh oslav 20 let muzea. Na přípravy vozidel i infrastruktury se podíváme jako obykle obrazem.
Provoz může začít.
Vysekání okolí tratě postupuje usilovně metr po metru.
Rušno je stále i v Babicích.
Svoz křovisek.
I před branou muzea se prostor zásadně mění k lepšímu.
Brigáda ostrých hochů s mačetou.
Nejvíc rušno je, ale pořád přímo v areálu. Na první (nejbližší) koleji jsou postupně shromažďovány vozy, jež mají o výročí vyjet. Mnohé z nich vůbec poprvé na trať. Důkladná prohlídka vozů a revize ložisek musí proběhnout v krátké době.
Náhodné setkání nejmenší a největší kiplóry muzea.
Takto se na poslední chvíli začaly shromažďovat po vleklé opravě jednotlivé části prastarého výklopného vozu z ústecké chemičky. Na rámu je vidět, že jako jediný vyčkával v křoví.
Na podbíjení a vyrovnání babické výhybny vyráží na fotce jeden z pracovních vlaků. Toto, asi nejfotogeničtější místo trati, rovněž projde do oslav zásadní proměnou.
Před montáží přerozchodovaných a opravených náprav, je rám po očištění narychlo, alepoň z později nepřístupné strany natřen.
Repasovaná ložiska, typická pro ústeckou drážku.
Premiéra na rozchodu 600 proběhla za účasti světelných efektů jako obvykle až za tmy.
Nepolevujeme v úsilí a rychle dokončujeme další vleklou renovaci. Tentokráte je na řadě nýtovaný sušárenský vozík ze sítě hospodářských a průmyslových drah v okolí dnešní rezervace SOOS u Chebu. Zajímavé je vyztužení kol proti vzniku deformací jízdní plochy při vykolejení loženého vozu.
Další zajímavostí jsou ložiskové domky v rozsochovém provedení, jež zaručují vozu maximální průjezdnost nerovnostmi polní tratě. Označení výrobce je patrné. Na jednom z domků bylo označení "HF", což by mohlo ukazovat na určení ložisek pro vozy vojenských polních drah německé armády.
Práce opět finišují za tmy. V původním výrobním stavu byla ložná plocha řešena výdřevou. Návrat k původnímu provedení je však zejména v případu polohovatelných "sít" - polic, v podstatě nemožný. Evidenční štítek na vozíku udává rok 1937.
Další vzácným vozíkem čekajícím na případnou celkovou opravu je poslední dochovaná ústecká cisterna. Pro velký rozsah prací jsme opravu stále odkládali. Vozy byly určeny pro přepravu agresivní solanky, jejíž účinky se nedaří dodnes zastavit. Pro ústecký provoz byly typycké nejen ložiska, ale i spřáhla, na fotce pěkně viditelná. Nevýhodou jinak poměrně dokonalých spřáhel je vyvracení čelníku rámu v tahu.
Motivace vytvoření muzejní ústecké soupravy a stav cisterny nás nakonec rozhoupaly ve prospěch dlouho odkládané opravy.
Konzumace nánosů rzi a starých nátěrů v kombinaci se zvukem a vibracemi flexky je neskutečný, dnes populární "extrémní zážitek".
Předchozím procesem úpravy v naší režii si musely projít téměř všechny exponáty, všechny lokomotivy na snímku zachycené, nevyjímaje.
Na náspu v Babicích.
Nejen parní lokomotivy potřebují k provozu vodu. Bežně neprovozované stroje jsou postupně vybavovány a doplňovány vodou v chladícím okruhu pod naším "vasrkránem".
Po dlouhé době nastartované "účko" vytáhlo při posunu před bránu posledně opravené vozíky.
Na zkušební jízdu vyrazilo nejen účko, ale i všechny sušárenské vozíky.
Účelem zkušebky je tentokrát nejen prověření nápravových ložisek, ale i chování náprav s rozchodem 570mm ve spojení s úzkými koly sušárenských vozíků. Vše dopadlo výborně. Na tvaru sjetí jízdní plohy kol je patrný dlouhodobý účinek rozchodu 600mm a více v domovském provozu. Svislé opěry mezi koly sloužily k pohonu vlečnou řetězovou dráhou v sušárně šamotových cihel.
Večerní sluníčko trvá v Babicích velmi krátce.
Z podobných důvodů vyrazily na zkušebku a tím i poprvé na trať staré nýtované kiplórky.
Babická výhybna v hlubokém údolí má svoji zvláštní přitažlivou atmosféru.
Po odzkoušení jízdních vlastností jsou oba vlaky spojeny a s bržděným vozem na konci vyráží zpět.
V těchto místech stával rovněž strážní domek - hlídače babických přejezdů.
Pod střelnicí vydrží slunce o poznání déle. Místo je po vysekání jako proměněné.
A z trati, stejně jako minule, rovnou do Oslavanského zámku. Nádvořím přávě projíždí velmi netypické spřežení. Vyslyšeli jsme mašinčiny nářky a společnými silami ji pomohli zpět na koleje.
I další vozidla se po dlouhé době vyhřívají na sluníčku.
Hurá! Náročná operace se podařila. Patnáctka (BND15) je doma.
To by bylo, aby nebylo! Po mnoha letech se mašinka bez velkých problémů rozjela spolehlivě vlastní silou a výrazně obohatila v posledních letech rozrůstající se důlní odvětví opravených vozidel. Lokomotivy BND15 byly ve velkých sériích vyráběny na několika místech ČSSR v 50. a 60. letech minulého století.
Práce pokračují i na drezíně.
Na zkoušku vyrazila pro veřejnost v září poprvé důlní souprava. Zájem byl naprosto neočekávaně tak velký, že na svezení stály fronty zájemců o nevšední zážitek, jež byl dle ohlasu úspěšně splněn.
Premiérové jízdy důlního vlaku na zbýšovské dráze.
Tradice hornického regionu v atraktivním pojetí.
Objíždění vlaků na konci trasy se stalo po letech konečně realitou.
Po ukončení sezóny jsme se pustili do proměny přístavby strážního domku, zejména ve prospěch sociálního zázemí pro návštěvníky.
Rozebíráním střechy to začalo.
Jak je z fotky patrné, přístavba procházela proměnami nejrůznějších přílepků až do poslední podoby.
Sundání nosného trámu jeřábem práce velmi urychlilo.
Bourací práce téměř živě.
Je neuvěřitelné, co okenní rám vydržel.
Členové spolku mají zjevně více společných zájmů...:-)
První etapa proměny se rychle blíží do finále.
Práce na vyrovnání kolejí.
Patrné jsou různé časové etapy proměny přístavby, včetně původního zadního vstupu, o jehož existenci jsme doposud nevěděli. Původem typizovaný strážní domek rakouského vzoru se vším všudy, známý i z nespočtu lokálek českých a moravských zemí.
Zbytky krytiny střechy našly svoje místo v nástupišti pod Ferdinandem.
Ze září je to vše. Reportáži z velkolepých oslav 20 let MPŽ se budeme věnovat samostatně. Fotokroniku připravil Robert Dujka © MPŽ 10/2011.
62 files on 2 page(s)
12
Next
