Červen 2012
Červnová fotokronika je dá se říct neobvyklá a zaujme výjimečně asi spíše modeláře. Důvodem jsou dva premiérové projekty. Prvním byla účast muzea na 1. Parní Olympiádě v Brně, druhým pak Modelářský den ve Zbýšově. Pohledem do zákulisního dění muzea tentokrát podrobněji představíme jedinou dochovanou elektrickou lokomotivu TLD3,5.
Nově vyrobený komín, typický zejména pro maďarské a slovenské lesní úzkokolejky. Prapůvod lze spíše, ale spatřovat v amerických nejen lesních lokomotivách vytápěných dřevem.
Lokomotiva v netradičním, ale líbivém nátěru.
Byť byla lokomotiva vyrobena až v roce 1986 (!), eleganci a vzor v maďarských lesních lokomotivách z počátku minulého století v sobě rozhodně nezapře.
Parní stroje ožívají.
Dopravu návštěvníků zajišťovaly autobusy brněnského technického muzea.
Dopravu návštěvníků zajišťovaly autobusy brněnského technického muzea.
Několik snímků železničních modelů velkých měřítek si rovněž ukážeme. Zázemí - rotunda s točnou nové parkové dráhy.
Model lokomotivy E94.
Slyšet tuto čtyřválcovou lokomotivu v chodu je silný zážitek.
Parní Olympiádou začneme. Šlo především o setkání strojů poháněných parou pořádané Společností moravských parkových drah (SMPD) při příležitosti otevření jejich parkové dráhy u nákupního centra Olympia. Své místo zde nalezly jak početné parní modely, skutečné stroje, ale i další dobová technika. MPŽ a RÚŽ se účastnily předváděcí polní dráhou s lokomotivou BN30 a osobním salónkem. Na snímku je zachyceno převážení kolejového pole v předvečer akce 1.6.
Zatím studená německá lokomotiva řady 24.
Model průmyslové lokomotivy Českomoravské strojírny Kolben Daněk.
Primát nejkrásnějšího modelu asi držel ten ostravský. Rakouská rychlíková lokomotiva, později v Československu známá jako řada 275.0. Několik skutečných strojů bylo vyrobeno podle převzaté dokumentace i v Praze.
O něco menší, ale rovněž špičkový model saské lokomotivy řady VIK, z nichž jedna po válce brousila české i slezské úzkokolejky jako řada U58.
Předváděcí provoz naší drážky.
Zvolna se přesuneme na modelářský den do Zbýšova, který se konal rovněž poprvé a šešlo se tady velké množství zejména úzkorozchodných modelů mnoha velikostí.
Záběr z kolejiště H0e.
Montáž kolejových polí polní dráhy. Naprosto stejným způsobem vznikaly dříve zcela běžně drážky všude na místech, kde bylo třeba převážet častěji těžší materiál. Zámečnické a strojní dílny, stolárny a pily, težba dřeva, těžba hlíny a jiných surovin, kotelny, malé přístavy a jiná překladiště, větší stavební práce a podobně.
Mobilní kolejiště H0, na němž byl simulován provoz skutečné železnice dle grafikonu.
Rozsáhlé lokomotivní depo.
Velmi sympatické, až pohádkově působící, bylo kolejiště s modely vozidel MPŽ.
Účko v retronátěru "vzor bobina", jenž byl pro stroj MPŽ původně uvažován.
Na kolejišti hostující souprava s lokomotivou Deutz se svými šťastnými tvůrci.
Erko MPŽ.
Vlevo stojící rozpracovaný model elektrické lokomotivy z Malých Svatoňovic. Její předlohu krátce ve svých začátcích MPŽ ve sbírce mělo, do dnešních dnů se ji z více důvodů bohužel nepodařilo dochovat.
Zatímco montujeme drážku, v okolí přibývají další stroje.
Většina předloh ostatních modelů je známa i z našich fotokronik.
Venkovní prostor opět zabrala zahradní železnice, tentokrát však výrazně rozšířena.
Mimo již klasické vláčky s kiplórami kolejištěm projížděly dlouhé osobní a nákladní vlaky v jejichž čele se střídaly početné vystavené lokomotivy. Děti si přišly na své hledáním pohádkových postaviček, samozřejmě vhodného měřítka.
Křižování vlaku s uhlím na výsypku s vracejícím se již vyloženým vlakem. V čele jsou modely lokomotiv AEG č.1 a č.2 z rakouské drážky Mixnitz - Sankt Erhard.
Na kolejišti hostovala lokomotiva BN30, jež se po vyčleněném kousku kolejí s jiným rozchodem několikrát rovněž projela.
Model německé vojenské lokomotivy Henschel HF110C. Třínápravová verze je základem typové řady vojenských lokomotiv, které se ještě vyráběly ve čtyř a pěti nápravové verzi, vždy se shodným tendrem. Provozovaly se bez úprav i bez tendru. Zajímavostí je, že prototypová čtyřnápravová lokomotiva Krauss je dochována na slovenské lesní dráze na Vychylovce, pětinápravový prototypový Krauss byl v provozu na koněpruské drážce. Velký počet lokomotiv se dochoval napříč Evropou na rozchodech 600 i 750 mm.
Na odstavném nádraží pózovaly odpočívající stroje.
Na závěr akce se sjely na společnou fotku všechny zúčastněné stroje.
Spolupráce polní drážky a silničního parního válce byla zajména na stavbě silnic zcela běžná a jinak nemyslitelná.
Na závěr akce se sjely na společnou fotku všechny zúčastněné stroje.
Na skutečné vlaky bychom tentokrát málem zapoměli. Jeden z pozdně odpoledních vlaků čeká na odjezd.
Jeden z čtyřosých vozů se dočkal celkové opravy při níž byl vybaven brzdou. Její absence působila komplikace při řazení vlaků.
Jedna momentka z Babic.
Poslední část fotek věnujeme zatím netradičně elektrickým lokomotivám, které díky zprovoznění zdrojového vozu získaly možnost ožít. V Evropě je poměrně hodně hodně muzeí, které mají ve sbírce elektrické úzkorozchodné lokomotivy. Možnost předvést stroje v chodu je, ale velmi vzácná. Vyjímkou je několik muzejních úzkokolejek, kde elektrický provoz existoval už v pravidelném provozu.
Oprava jediné dochované trolejové lokomotivy TLD3,5 byla zvažována už dlouho, leč pro nemožnost využití stroje byla vždy odložena. Koncem 90. let byla lokomotiva v MPŽ pouze přerozchodována z 650 na obvyklých 600mm. Jinak zůstala vystavena vlivům povětrnosti, což zejména stav elektrické výzbroje velmi zhoršilo. Vyrobena byla pod v.č. 025 v Turčianských strojárnach Martin závod Lučenec v roce 1965. V letech 1966-1991 sloužila v uhelném dole v Malých Svatoňovicích. MPŽ ji získalo v roce 1994.
Před zahájením opravy bylo nutné stanovit rozsah prací a rozhodnout, zda lokomotivu opravit či neopravit vzhledově, či provést jen provozní údržbu a kontrolu výzbroje a podobně. Rozhodli jsme se pro funční zkoušku pod napětím, jíž ovšem předcházela několikadenní příprava ovládacího kontroléru a kontrola celkového stavu izolace elektroinstalace. Práce byly rovny bádání, protože jsme věděli pouze o návodech k typově shodným lokomotivám vyrobených v ČKD na přelomu 50. a 60. let.
Největší komplikací bylo zjistit ovládání zcela odlišného kontroléru o kterém jsem se původně domníval, že je vybaven odděleně stejným počtem jízdních stupňů po směr vpřed a vzad, protože chyběl u lokomotiv ČKD uváděný přepínač směru. Jak jsme později zjistili, ovládání reverzu a jízdy je prováděno neobvykle pomocí duté hřídele v jedné ose odnímatelnou pákou a co víc, výzbroj obsahuje navíc oproti verzi ČKD elektrodynamickou brzdu!
Funkční zkouška však potvrdila zejména poškození kontroléru zatékající i stojatou (!) vodou během stání v 90. letech v Mladějově, kde MPŽ dříve působilo. Obhaleny byly i mechanické závady kontroléru, jež pravděpodobně způsobily odstavení lokomotivy z provozu a shodou šťastných okolností nakonec i její záchranu, když zůstala zapomenuta "neprovozní" a čekající na odeslání do opravy v depozitáři a nalezena doslova za 5 dvanáct členy MPŽ.
Po částečném rozebrání stroje jsou postupně renovovány jednotlivé části. Na snímku je zachycena pečlivá oprava světel.
Parní válec Zettelmeyer.
Výsledek práce.
Pohled na odkrytovaný rozjezdový a brzdový odporník. I ten byl následně vyjmut, očištěn a zkontrolován. Krom lehké povrchové koroze skříně, zcela bez závad.
Pohled do zčásti rozebraného kontroléru na souosé ovládácí vačkové hřídele.
Kontrolér obsahuje 24 mechanicky ovládaných stykačů, které musí být všechny postupně demontovány a jelikož se už nevyrábí, musí být navzdory korozi bez poškození rozebrány a opraveny. To vyžaduje řádnou porci umu (nikoliv rumu) a nespočet nekonečných hodin práce původem volného času.