Hlavní náplní prázdninových víkendů jsou jízdy pro veřejnost, přičemž se opět střídají po týdnu motorová a parní trakce.
Dílna vyrůstá v prostoru bývalého improvizovaného parkoviště u přejezdu.
Vcelku svižným tempem pokračovala oprava elektrické důlní lokomotivy TLD3,5. Na snímku je zachyceno rozebírání stroje před postupnou opravou jednotlivých částí. Vypadá to jako bychom v lokomotivě nalezli i zapomenutého horníka.
Čištění interiéru od letitých nánosů uhlí, šmíru a rzi.
Obroušená stříška stanoviště.
V zápětí byly stříšky vyrovnány a opatřeny základním nátěrem.
Inspiarce tvůrců stroje u vzhledu starých tramvají se nezapře. K dokonalosti chybí pouze reflektor v čelním plechu.
Z útrob stroje byla vyzdvižena kvůli kontrole a opravám odporníková skříň. Krom koroze skříně jsou vlastní rozjezdové a brzdové odpory i kabeláž zcela v pořádku.
Stanoviště řidiče po očištění.
Úpravou spojenou s dřívější změnou rozchodu prošel mechanismus ruční brzdy. Na smímku je dále zachyceno vyrovnávání polohy skříně vůči podvozku pomocí hydraulické rozpěry. Lokomotiva už za provozu jezdila silně nakloněna na stranu.Interiér je postupně rovněž ošetřen základním nátěrem.
Interiér je postupně rovněž ošetřen základním nátěrem.
V prodejně vstupenek se nám zabydlela nová usměvavá pokladní.
Práce navstříc úmornému vedru pokračují.
Přes drobné úpravy lokomotiva dojezdila v původním nátěru, což je velmi ojedinělé. I toto dokazuje malé využití stroje v provozu.
Srovnání proporcí povrchové a důlní lokomotivy.
Renovované kolo ruční brzdy. Zanedlouho poté byla leštěná rukojeť nevychovanými návštěvníky bohužel vážně mechanicky poškozena a hned tak se na lokomotivu nevrátí... Rostoucí návštěvnost sebou přináší i ty stinné stránky.
Rychle také pokročila stavba obytného osobního vozu.
Sympatický vagónek...
Do sbírek muzea byl věnován jeden z původních huntínků dolu Jindřich II. K dokonalosti mu však chybí základní prvek odlišující silniční a kolejová vozidla - železniční okolek!
Lokomotiva BNE50 se po výměně trakčních motorů podrobuje montáži elektrodymanické brzdy, jež se na našich sklonových poměrech ukázala jako nezbytná.
Velký nárůst zájmu byl patrný zejména u motorových vlaků.
Lokomotivu bude opět možné vídat minimálně po dobu zkušebního provozu v letním provedení, bez horní části budky. Na dobových fotografiích se takto lokomotivy objevují běžně, na muzejních drahách se s tím jinde však nesetkáme, protože budky byly většinou postupně v pozdějších letech kvůli nepřízni počasí naopak důmyslně trvale uzavírány.
Několika záběry na kolejiště muzea se loučíme s opravdu teplými červencovými dny.