Současnost
Novodobá historie dráhy se začíná psát koncem roku 2004, kdy byla její převážná část mezi stanicí Zastávka a koncovým nádražím v areálu dolu Jindřich II. (nyní Kepák group) nabídnuta MPŽ k odkupu. V dubnu 2005 se tak stává MPŽ vlastníkem zmiňované části dráhy. Trať začíná ostrým obloukem za stanicí Zastávka a betonovým mostem na vysokém náspu stále ve velkém stoupání přechází do zářezu pod skalním masivem. Dále trať pokračuje vzhůru údolím kolem již dávno snesené odbočky dolu Ferdinand. Zhruba v polovině své nynější délky trať prochází okrajovou částí obce Babice a stoupá dále lesním zářezem na horizont, kde se stoupáním asi 30 promile přechází do klesání 14 promile. Trať se zde stáčí táhlým obloukem vlevo k dolu Jindřich II., kde za přejezdem končí v areálu dolu. Zde se také nachází v žalostném stavu jediná dochovaná budova dráhy – strážní domek klasického rakouského vzoru. Za areálem dolu Jindřich II. se těleso již mnoho let snesené tratě stáčí vpravo pod haldou k obci Zbýšov, jíž prochází přes snesený most obloukem k dolu Simson. Budova a těžní věž dolu Simson je památkově chráněna a mělo by zde vzniknout muzeum hornictví.
Záměry MPŽ na zbýšovské dráze
MPŽ vlastní těleso dráhy i existující normálněrozchodný svršek od stanice Zastávka po areál dolu Jindřich II. Začátkem roku 2006 se MPŽ stalo za pomoci okolních obcí také vlastníkem malé části areálu dolu, na níž se nachází i strážní domek. Záměrem MPŽ je přestavba trati na úzkorozchodné provedení s rozchodem 600 mm. Úzkorozchodná trať bude začínat nástupištěm v oblouku těsně za stanicí ČD Zastávka u Brna. U bývalého dolu Ferdinand v Babicích bude pro možnost křižování obnovena část odbočky k dolu. Koncové nádraží úzkokolejky vznikne za silničním přejezdem v areálu dolu Jindřich ve Zbýšově u strážního domku. Zde vyrostou také postupně haly pro deponii a vystavování vozidel muzea, v neposlední řadě také dílna s výtopnou.
Stane se tak realitou naprosto ojedinělý přerod z dráhy normálněrozchodné na úzkorozchodnou. Nutnododat, že je to i jediná šance pro zachování tratě do budoucna. Smůlou pro MPŽ však je, že většina dráhy se nachází na betonových pražcích, které neumožňují přerozchodování a budou muset být vyměněny za dřevěné, což stavbu výrazně prodraží.
Provozovatelem dráhy by měl být spolek složený z MPŽ a
okolních obcí. Návštěvníkům muzea a cestujícím trať i přes svou krátkou délku a malou směrovou členitost nabídne cestu jak po vysokých náspech, tak hlubokými zářezy, jak údolím, tak mezi poli.
Je pravděpodobné , že se úzkokolejka nedaleko Brna, brzy stane vyhledávanou atrakcí s vysokou návštěvností a to nejen díky parnímu provozu, ale i jako výchozí bod pro vycházky do okolních lesů. Samozřejmostí musí být zázemí pro návštěvníky, ale i rozvoj muzea a dráhy a v neposlední řadě pořádání doprovodných akcí ve spolupráci s mikroregionem a jinými kulturními, či muzejními subjekty. K úspěchu projektu také jistě napomůže v okolí existující síť pěších a cyklistických stezek po památkách i přírodě ve dříve velmi významném hornickém regionu.
